Strach i štěstí!

Tři týdny po početí našeho prvního miminka jsem si udělala těhotenský test. Když na papírku zářily dvě čárky, vyfotila jsem svůj výraz do telefonu. Můj nejhezčí portrét – ztělesnění blaženého štěstí. Celé těhotenství mi bylo skvěle. Pak se narodil Ondrášek. Měla jsem takový najasný pocit, že vztah můj a mého muže už splnil účel. On hodně cestoval a našel si milenku. I když se o tom doma nemluvilo, já to věděla. Bylo mi to vcelku fuk. I já měla v té době aférku se známým svého šéfa (ženatý se třemi dětmi). Párkrát jsme spolu spali, žádné velké zážitky…

Trochu se stydím
Ten srpnový čtvrtek bylo vedro k padnutí, já tlačila golfky s Ondrášem, a najednou se mi udělalo před očima černo. Bum… Omdlela jsem jako špalek. Že bych byla znovu těhotná? Nechtěla jsem vůbec domyslet. Katastrofa – dva muži ve hře, s jedním v rozpadávajícím se vztahu, druhý ženatý. Test – dvě čárky. Na telefon jsem se tentokrát nefotila. Měla jsem na sebe vztek – kde se ve mně vzala ta jistota, že já už neotěhotním?! První trimestr byl šílený. Muž mi oznámil, že se stěhuje k milence. Milenec, že se vrací k ženě. Místo lásky nenávist. K sobě, miminku, světu. Nic hezkého se ve mně nesepnulo ani tehdy, když jsem ucítila první pohyby. Všechny kontrolní ultrazvuky jsem odvracela hlavu od monitoru. Poslední monitor před porodem ale všechno změnil. Lékař byl zamlklý. Intuice mi říkala, že něco není O. K. Pak mi oznámili, že mají podezření, že děťátko nejeví známky života…

Někteří hlupáci potřebují dostat pořádnou ránu palicí, aby se probrali. Já k nim patřím. Cvak. Zmizelé instinkty ženy-matky se nahodily. Dostala jsem šílený strach. Strach o bytost, kterou jsem tak nenáviděla. Pamatuju si, jak mě paní doktorka vzala za ruku a řekla mi: „Klid, paní, na holčičku se ještě podíváme na kvalitnějších přístrojích, pojďte se mnou…“ Prosila jsem v duchu o odpuštění, v té chvíli jsem svoji holčičku zavalila takovou vlnou lásky, že se v ní rozpustila všechna ta tma minulých měsíců. Za chvíli vyšlo najevo, že její srdce bije jako zvon. Nikdo mi nedokázal říci, co se mohlo stát. Že by chyba přístrojů? Nebo zásah vyšší moci? Nebo chyba přístrojů vzniklá zásahem vyšší moci, aby se madam Temná probrala?

Smířila jsem se s tím, že mám dvě děti. Že budu znovu kojit a piplat. Že budu utahaná jak pes. Že se nastěhuju do patra domku k našim. Že budu chvíli sama, bez muže. Dnes je Ondrovi šest a Rozárce čtyři, oba miluju celým srdcem a nedokážu si představit, že by nebyly. Žití s rodiči pod jednou střechou kupodivu prospělo jak jim, tak nám. Nějak se vlastně urovnaly naše bývalé spory. Starouškové mi pomáhají s hlídáním a já můžu pracovat ještě lépe než s jedním děckem. Naučila jsem se víc přijímat sebe i svět kolem sebe. Takže kdyby se mi zase náhodou objevily dvě čárky, ráda se vyfotím na telefon.